Jdi na obsah Jdi na menu
 


Už skoro devět měsíců

10. 7. 2011

Dneska si dovolím trochu zafilozofovat. Určitě jste si všimli, že jsem v minulém příběhu použila 2x slovo "sakra", což je podle paničky výraz, jenž do slovníku psí slečny vůbec nepatří. Ale já mám poslední dobou pocit, že dělám víc věcí, které se asi "nepatří".

Tak třeba začínám diskutovat při výcviku. Cvičení mě děsně baví, páč panička cviky pořád střídá a ví, že někdy je potřeba odměnit piškotkem a jindy zase balónkem. A popravdě, já to pořád beru spíš jako hru a možnost pořádně se vyblbnout. Ale v posledních dnech se mi stává, že se prostě mozek zeptá: "Proč?" a jelikož já nevím, proč to vlastně dělám (krom toho, že mě to baví), tak prostě nedělám nic a zůstanu stát, příp. běžím, podle toho, v jaké činnosti mě povel paničky zastihne. To pak panička zavolá ještě jednou, a to už poslechnu. Protože jednak se snažím umlčet ten vnitřní hlas a pak, tón paničky je při druhém povelu takový, že cvik provedu okamžitě a ještě se tvářím omluvně, jako že to tak dlouho trvalo. A panička má stejně kázání, a to si ji pak musím hodně udobřovat.

Ještě horší ale je, když si panička kázání odpustí a s kamenným výrazem trvá na provedení cviku. To je hlavně, když cvičíme revíry. Strašně ráda běhám, to je jasný, ale jelikož vím, že odměnou po oběhnutí revíru mi bude hozený balónek, občas po dotěrné otázce "Proč?" zůstanu stát a začnu blafat na paničku: "No jo, proč mám běhat kolem stromu, když mi můžeš ten balónek hodit hned?". Ale panička jen stojí a rukou dál ukazuje na strom, který mám oběhnout. A já se začnu vztekat, nejdřív jen tak hopsám, pak dupu nožičkama a pak už i začnu nadávat a panička dál jen klidně stojí a pouze svit v jejích očích se postupně mění. A tak se rozběhnu a skočím na ni ve stylu "Dej sem ten balónek!", ale v tu chvíli v paniččiných očích cosi vybuchne a já raději mažu honem k tomu stromu a běhám dokola, dokud mě panička nepochválí a za odměnu nehodí ten kýžený balónek.

Ale ten vnitřní našeptávač funguje i mimo cvičení. Tak třeba ve vztahu k ostatním pejskům funguje naprosto dokonale. Pořád mě nutí na ně štěkat  a dorážet, prý si tak dokážu, jak jsem veliká a silná. Ale panička pro toto naprosto nemá pochopení a všechnu moji sílu a velikost vrátí zpět do reality jediným pohlavkem a když i ten nezafunguje, pak pořádným vyklepáním za kožich. A v tu chvíli je ze mě opět ta nejhodnější psí holčička na světě, páč to už vím, že jsem překročila všechny meze a panička je fakt naštvaná.

Popravdě jsem z toho někdy zoufalá, protože nechci paničku míchnout, ale ten vnitřní hlas je prostě silnější. Naštěstí jsem jednou paničku zaslechla, že prý na Ciru přišla puberta - nejdřív jsem se teda vyděsila, že jde o nějakou nemoc, ale jelikož jsme u pana doktora nebyli, došlo mi, že to sice bude cosi nestandardního, leč život neohrožujícího. A hlavně, že má pro tyto moje stavy panička vysvětlení - hned mi je lépe, když vím, že se tyto moje protestní akce dají vědecky pojmenovat. A hlavně když už vím, že prý souvisí s dospíváním čili jednou samy odezní. Už aby to bylo!!!

Protože jsem ale holčička, mám s dospíváním spojené nejen duševní, i tělesné změny. To mi vysvětlila panička poté, co jsem dnes ráno vyděsila celou rodinu zvracením a poté krvavou cestičkou na dlažbě v kuchyni. Mladší panička v reakci na to prověřila můj zadeček a řekla: "To je jasný, Cira hárá," ale pak poslala Orsi, aby mi vše vysvětlila. A Orsi mi taky zkontrolovala zadeček a pak i strejda Sabar a faktem je, že mi začal nějak jinak vonět. Byla jsem z toho dost vyděšená a pořád jsem čekala, kdy půjdeme k panu doktorovi, ale nic takového se nekonalo. A přitom mi bylo vážně špatně, ležela jsem v pelíšku a kňučela, když mě bříško zabolelo víc než předtím, ale panička mě jenom pohladila a řekla, že to přejde. A měla pravdu - přešlo. Už zase drandím jako dřív, jen ten zadeček pořád tak divně voní a občas za sebou zanechá i barevnou stopu na zemi. Ale má to i svoje výhody. Teta Orsi zahájila výcvik "vyšší dívčí" - tedy na téma jak odhánět nezvané nápadníky. No, já sice vůbec netuším, kdo je ten nápadník a čím by mohl být nebezpečný, ale už vím, jak s ním zacvičím! Jen ať si přijde!!!