Jdi na obsah Jdi na menu
 


Půl roku

16. 5. 2011

Tak jsem prý vyrostla! Jednoho krásného dne (kecy, pršelo, tak nevím, co na něm bylo tak krásného) mi panička oznámila, že už jsem velká holka, protože je mi prý půl roku. Tak jsem se hluboce zamyslela a musela jsem jí dát za pravdu. No že jsem holka, to je jasný. Ale s tou velikostí...

No je fakt, že když jsem přijela, byla jsem takový malý cvrček. Strejda Sabar i teta Orsi byli strašně velicí, kousat je za krk absolutně nepřipadalo do úvahy, páč jsem tam nedosáhla ani na špičkách a když jsem je lovila, pořád o mě brkali, občas mě i zašlápli do země (jednou mě Orsi dokonce i zalehla, ale to prý byl důsledek nějakého epi... nebo lepi..., no prostě záchvatu). V mé velikostní kategorii tak zůstaly jen kočičky a s těma jsem se teda mydlila hlava nehlava (nebo spíš packa nepacka). Však mi Maty mnohokrát nafackoval a já ho za to kousala za krk..., no prostě srandy kopec.

Jenže pak se něco stalo. Svět se najednou začal zmenšovat. Strejda s tetou o mě přestali zakopávat a na kočičky jsem se náhle začala dívat shora... a objevila kouzlo šlapání jim za krk. Páneček nade mnou neustále kroutil hlavou a ptal se mě, kdy rostu, starší panička tvrdila, že rostu před očima a mladší, že rostu jak z vody. No ale protože jsem stále nedosáhla strejdovi za krk, vzala jsem mladší paničku za slovo a začala konat.

Hned druhý den poté, co jsem zaslechla o pozitivním vlivu vody na tělesný růst, jsem si šla na rybníčkách zaplavat! No popravdě - byla děsná zima, v té vodě snad ještě větší, ale když se roste z vody a její pití samo o sobě nestačí k tomu, abych strejdu zakousla, tak jsem chtěla věci urychlit. Přece když budu čerpat vodu celým svým tělíčkem, musí to být někde znát.

No - bylo. Páneček se strašně naštval, vylovil mě podběrákem z rybníka a zatímco mě sušil, vyčítal Sabarovi, že mě do vody hodil. No vyčítal - hulákal na něj jak na lesy (však taky rybníčky jsou u lesa, takže to jde). Strejda si z toho ale moc nedělal, páč v tomto byl sice nevinně, ale má kupu jiných vroubků, o kterých páneček ještě neví, takže bral trest za opodstatněný - a já se raději tvářila jakože nic. Jenže pak najednou páneček ztuhl, zmlkl a zalapal po dechu, načež se na mě nevěřícně podíval a řekl: "Tys tam skočila sama!"

No to teda nevím, jak na to přišel. Tvářila jsem se jak učiněný andílek, ale páneček byl nekompromisní a těžce si na mě postěžoval paničkám, hned jak přišly z práce. Starší nechtěla věřit, ale páneček řekl, že prý podle stop ve sněhu jsem to musela vzít přímo s rozběhem... No měl pravdu, no. Ale i mladší panička - o tom vlivu vody na růst. Já jsem sice zůstala stejná, ale páneček, jakmile mě zahlédl v rybníku, povyrostl aspoň o 10 cm!

To ale bylo v zimě. Teď už je jaro, já bez problémů dosáhnu za krk tetě i strejdovi, naopak kočičky už nedosáhnou na mě a mladší panička? Ta se pořád jen ptá, kam se podělo to roztomilé štěňátko!