Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osm měsíců potřetí

7. 7. 2011

Dnes jsem na procházce s pánečkem konečně pochopila, proč mi panička pořád říká, že nemám strkat čumák do věcí, po kterých mi nic není. Během procházky s pánečkem jsem totiž v parku našla takovou krásnou díru v zemi, asi jako od myšiček. A protože já myšičkám tak trochu závidím to jejich podzemní bydlení a hlavně mě děsně štvou tím, že mi v něm vždycky někam zmizí, hned jsem zbystřila pozornost. Jenže nikde se nic nehýbalo, myšleno tedy nic čtyřnohého, a tak jsem vrazila čumáček rovnou do té díry, abych zjistila, jestli se v ní nějaká ta šedivá potvůrka skrývá nebo ne. Aneb - doupátko, doupátko, kdo v tobě přebývá???

Leč zrada! Myší obyvatelka byla nějaká podivná!! Jednak vůbec nevoněla jako myšička a jednak - jaůůůůů!!! Kousla mě přímo do čumáčku!!!!

Ale to už na mě volal páneček, ať honem běžím k němu. Jenže já chtěla nejdřív poznat tu bojovnou myš, a tak jsem vrazila čumáček do díry znovu. A zase - jaůůůůů! Ty potvůrko jedna, to se dělá, kousat návštěvy?!?

Ale co to? Ona mě musela nějak oběhnout či co a teď mě kouše do zadní nožičky... ne, do přední... a co to sakra kolem mě lítá???

Ale to už páneček zařval tak, že jsem zanechala výzkumu a rozběhla se za ním. (Jasan, že to nebyl útěk, ale bleskové přivolání!) Po celou dobu běhu mi ale stále něco bzučelo kolem uší a do zadní nožičky mě pořád kousala ta myš... a najednou prchal i páneček směrem k řece a tak jsem neváhala a hop do vody!

Když jsem se vynořila, byl konečně klid. Nikde nic nebzučelo, na břehu stál udýchaný páneček i Sabar s Orsi, evidentně sice nechápající souvislosti, leč výborně se bavící. Upokojená tím, co vidím, jsem začala v řece kraulovat sem tam, protože jednak mě to děsně baví a jednak mi chladná voda dělala dobře na všechny ty hryzance, co jsem dostala. A že jich bylo! Bohužel jsem je však nemohla spočítat. Po chvilce plavání jsem totiž zjitila, že přestávám vidět!!! Před mým pravým okem vyrostla obrovská boule, která mi bránila v koukání!

Panička by sice řekla, že se nic neděje, že mi zbylo ještě jedno oko, ale páneček se při pohledu na mě málem skácel a hned volal starší paničce, že Ciru poštípaly vosy a že je tak oteklá, že ani nevidí. Její reakci popsat samozřejmě nemůžu, ale z následujících činů pánečka nebylo těžké je odvodit. Připnul nás totiž na vodítka a tryskem hnal domů s tím, že prý půjdeme k panu doktorovi.

Ale nakonec jsme nešli. Páč než jsme došli domů, otok mírně splaskl a když přijela o dvě hodiny později mladší panička z práce, vypadala jsem stejně jako kdykoli předtím. A páneček jen držel hlavu v dlaních, když mě pozoroval, jak už zase lovím včely na zahradě.

A tak jsem dostala pořádné kázání od paničky. Prý nemám strkat čumák do věcí, po kterých mi nic není. Ale to je furt dokola, tohleto kázání. Teď už vím, k čemu vede nedodržení tohoto pravidla - ale jak mám sakra poznat, že zrovna tahle díra v zemi je ta věc, o kterou se nemám zajímat????