Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jedenáct měsíců potřetí

14. 12. 2011

Dneska jsem zjistila, že nic se nemá přehánět - ani s pitím vody. Když je totiž té vody moc, musí někudy ven a když je fakt nejhůř, tak vám ta voda poleze i očima. No vážně! Dneska jsem to totiž viděla na vlastní oči! Voda tedy netekla z očí mně, ale všem páníčkům a i když jsem si nevšimla, že by nějak extrémně pili, ten výdej byl fakt neuvěřitelný. Alespoň tedy ten viditelný čili tzv. oční. Navíc není pochyb, že taková věc není nic příjemného, proto páníčci zalezli každý do jiné části domu a snažili se nevycházet... a vždycky, když jsme se my pejsci přišli na ně podívat, jestli už jim je líp, začala ta voda z jejich očí přímo tryskat.

A tak jsme se poradili, co s tím a strejda Sabar navrhnul, že by to chtělo čestvý vzduch. Ale páníčci nám jen otevřeli na zahradu a sami zalezli zpátky do domu. Tak Orsi zkusila argumentovat svým mlsným jazýčkem, ale byla - poprvé! - zcela ignorována. A tak jsem se já nekompromisně vetřela k mladší paničce a začala jí tu vodu z očí olizovat - a panička mě popadla do náruče a promáčela mi celý kožíšek! Ale pak se na mě podívala a řekla mi, že od nás odešel Matýsek!!!

Nejdřív jsem nechápala, co je na tom tak hrozného. Konec konců u sousedů je jak doma, před domem si často pinká se svými myšími úlovky, tak v čem je problém? Navíc jsem s ním přece před chvilkou debatovala na téma 'Co bude dnes k večeři?' a Maty se mi svěřil, že už se na papání moc těší, ale že půjde ještě vyhlížet páníčka, jestli už nejde z práce. No je fakt, že jsem ho neviděla se vracet.... Místo toho u domu zazvonil pan soused, něco řekl starší paničce, ta zavolala mladší a obě tryskem pelášily za tím pánem. A pak se vrátila starší panička, ale jen na otočku, vzala papírovou krabici a zase zmizela. A pak se vrátily obě paničky i s tou krabicí, kterou ta mladší panička nesla jak největší svátost. A po chvíli se vrátil z práce i páneček a paničky mu něco řekly ohledně té krabice a páneček zůstal jak opařený... a potom zalezl do své dílny a když se vrátil, nesl dřevěnou bedýnku, do které paničky přendaly obsah krabice. A pak vedle mého kotce začaly jakési průzkumné práce, páneček začal hloubit v těžko přístupném terénu (hned vedle je totiž plot) pořádnou jámu a tak jsem se hned nabídla, že vypomůžu, ale byla jsem odehnána a navíc páníčci už byli nějací divní - a tehdy jsem si všimla poprvé, jak se přemíra vody dere jejich očima ven. A když pak páneček shledal onen zkušební vrt dostatečným, vložil do něj - k mému úžasu - onu dřevěnou bedničku - a začal jámu zase zahrabovat! A hele, že by to bylo něco jako ten poklad, jak pořád panička říká, když někde lítám rádoby bezcílně a ona se mě ptá, co tam hledám za poklady? Takže my taky nějaký ten poklad máme a teď si ho tady u mého kotce schováváme? No byla jsem fakt poctěná, protože u mého kotce - taková důvěra! A tak jsem slíbila, že budu tohle místo svědomitě hlídat a páneček řekl, že tomu teda věří, a tak ono místo, vypadající teď jak čestvě připravený záhonek s jedinou zasazenou kytičkou, pečlivě oplotil. No a tím vlastně odstartoval onu rodinnou izolaci.

Takže Matýsek odešel? Ne k sousedům, ale někam úplně pryč? Někam daleko?? Tomu nevěřím! Vyrazila jsem honem na zahradu a začala pečlivě prohlédat místečka, kde Maty tak rád odpočíval: u záhonků, na skalce, na lavičce, v Sabarově kotci... koukla jsem dokonce i do koruny stromu, kde si Maty trénoval rovnováhu, prohlédla jsem i okolní střechy, kde lovil Micinu a taky komín naší dílny, kde rád spával a páníčky tím málem připravoval o rozum... Nic. Maty nikde nebyl. A tak jsem se vrátila vyděšeně k paničce a dorážela, jak to s Matýskem je. A ona mi zase promáčela kožíšek a přitom mi řekla, že Maty odešel přes duhový most do takové krásné země, kde žijí jenom samá hodná zvířátka, hlavně teda pejsci, ale protože Maty byl náš nejlepší kamarád, tak si určitě i mezi nimi najde brzy nové známé. A prý se tam setká i s mým jmenovcem Cirem a společně si tam budou hrát a Maty bude regulovat tamní myší populaci a bude tam moc šťastný.

No což o to, já mu samozřejmě přeju z celého srdce, aby byl šťastný. Ale jen přemýšlím o tom, co jsem udělala špatně, že nebyl šťastný už tady u nás.