Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dvanáct měsíců

14. 12. 2011

Tohle bude můj poslední příspěvek v roli štěněte. Dnes, přesně dva dny po nečekaném odchodu Matýska, mám svoje první narozeniny! Však na mě jsou páníčci i pesani moc hrdí! Páníčci mi dali spoustu mňamek a taky vytoužený balónek na šňůrce, co jsem ho viděla v naší psí škole u konkurenčního pejska a moc si ho od té doby přála. Strejda Sabar mě na důkaz toho, že už jsem velká holka, pořádně pohonil po zahradě a teta Orsi mi mezitím stihla sníst část darů, než ji panička obvinila z obžerství a zbytek neohroženě bránila svým tělem. Všichni na mě byli moc a moc hodní, ale...

Pořád jsem doufala, že mi přijde popřát Matýsek. Já vím, že panička říkala, jak se v té krásné zemi má úžasně a jak je tam spokojený, ale vážně jsem moc doufala, že se odtamtud vrátí, aspoň aby mě pofackoval pacičkou pro štěstí. Vždyť mám narozeniny, první narozeniny! a on byl můj nejlepší kamarád. Tak proč nepřijde? Pořád dokola jsem obíhala všechna Matyho stanoviště a nosila v zubech balonek na šňůrce, abych mu ukázala, že jsem dostala tu nejlepší hračku na světě. Jenže on nikde nebyl. Až do noci jsem smutně ležela ve verandě a vyhlížela ho a čekala i s balónkem vedle sebe, abych se pochlubila - jenže nebylo komu.

Nakonec mladší paničce ruply nervy, s očima plnýma vody mě jemně, ale důrazně donutila opustit verandu a zavřela domovní dveře... Ještě předtím ale u toho nového záhonku, co vyrostl vedle mého kotce a který samozřejmě bedlivě hlídám, zapálila svíčku. Stejně jako včera a předevčírem. Těsně před spaním mi pak vysvětlila, že díky světlu té svíčky Maty vidí, co tady u nás provádíme a že se určitě raduje z mojí nové hračky stejně jako já. Jen hrát si s ní budu muset sama, to on prý nemůže. Ale on si prý stejně raději hrál s myškami (to je teda fakt) a těch má prý teď kolem sebe fůry.

No tak Maty - měj se tam krásně a lovu zdar!