Jdi na obsah Jdi na menu
 


Devět měsíců podruhé VIII

31. 8. 2011

Dnes jsme měly s paničkou možnost prozkoumat vliv deště na kvalitu spaní ve stanu. Vzhledem k tomu, že jsme obě spaly jak zabité, jsme po probuzení konstatovaly a) že bubnování deště příjemně uspává a b) že jsme stále ještě v suchu, tudíž nám do stanu neteče. Neteklo tedy ani paničce do gumáků, které byly chráněny jednou ze dvou plachet stanu, bohužel však byly přístupné zvenku, což se stalo osudným jednomu slizounovi a paniččiným ponožkám. Fuj.

Na stopu jsme tentokrát vyrazili všichni společně, i když jsem mezi psi vzbudila pořádný rozruch a hlavně jeden po mě pořád lezl, i když už dávno nehárám. Tak jsem mu jasně řekla, ať se hodí do klidu a panička mě sprdla, že na ochranu mé cti je tu ona a já že jsem jen cvrček, který si nemá dovolovat na starší. Možná i kvůli tomu jsme opět šlapaly stopu jako poslední, ale tentokrát jsme alespoň měly přehled o všech. Bodejť by ne, když Iveta vybrala jako nejvhodnější terén - velikánské pole hned za táborem!!!

Jasan, že jsme si stopu na poli pocvičili už včera, ale to bylo pěkně sucho. Dnes jsem ještě ani nevyšla a byla jsem až po břicho úplně černá. Marně hledala panička sušší místo, kam by mě "odložila". Ale protože už se zase klubalo sluníčko, slíbila mi, že hned po stopě si půjdu zaplavat. Konečně!!! Ostatní chodí do řeky, co teče hned vedle tábora, denně a já furt nic!

Po nášlapu se vrátila panička lehčí asi o 10 dkg piškotů a těžší zhruba o tři kila bahna na každé botě. Chvílemi to dokonce vypadalo, že by obě gumáky nejraději hodila někde do křoví. Mrzutě si prohlížela moje bříško, obalené několika vrstvami mokré hlíny a jen kroutila hlavou nad černými skvrnami na hřběte i jinde. Hlavně tedy ta za ušima jí pořádně vrtala hlavou, prý co jsem tady vyváděla? Já??? Spíš ona! Protože, představte si, do některých šlápot zapomněla dát mlsku! Na rozdíl od včerejška byly ťápoty vidět, takže jsem měla zcela jasno - panička se určitě nesoustředila a zapomněla řádně plnit svůj úkol! No ale udělala jsem jí radost, protože už si zkouším u předmětů lehat a ona mě vždycky za to hrozně pochválila.

A pak - přišla vytoužená koupel v řece! Panička sice kontatovala, že čím víc se blížíme k řece, tím více bahna je na poli, takže než jsme tam došly, byla jsem černá snad úplně všude a panička i nad gumáky, ale - vodaaaaaa!!!! Můj druhý životní prostor! Však se panička vždycky směje, že jsem obojživelník. Sice nevím, co to znamená, ale je fakt, že lezu do vody pořád a hrozně ráda. A zrovna tak i teď, navíc jsme tam byly úplně samy a tak jsem si mohla kraulovat sem tam, až ze mě všechna špína pěkně odplavala. Panička pak dlouho pucovala gumáky o kousek níž na mělčině, takže jsme se zpátky do tábora vrátily v rámci možností čisté a spokojené. Sluníčko hřálo, stopa se povedla, co víc si přát? Zvlášť když u domečku u byla nastoupená holčička Kája i s paní výcvikářkou Maruškou a obě se mnou hrály tu hru: já ti dám piškot a ty se necháš pohladit. A oběma to šlo moc dobře!

Odpoledne jsem měla tradiční arest v boudičce, protože se prý skládaly zkoušky. Taky jsem moc chtěla nějakou složit, ale panička mi vysvětlila, že jsem na to ještě malý cvrček, prý bych ji mohla skládat až za 5 dní (to mi bude 10 měsíců). Mrzelo mě to, ale pan rozhodčí byl nekompromisní, dodržovat zkušební řád se prostě musí. A tak jsem zase trčela v boudičce, zatímco panička fotila ty šťastnější. A fotila fakt dlouho, protože mě vytáhla ven až večer a místo večeře mi naordinovala trochu agility (supeeer!) a pak, když už jsem hlady doslova šilhala, s Ivetou obedienci. No jasan, že když už hlady nevidíte, budete se za piškot třeba na hlavu stavět - a panička i Iveta byly moc spokojené a já nakonec taky, protože v půl deváté večer jsem konečně dostala papání! Však si asi budu doma stěžovat starší paničce, jak mě ta mladší na táboře zanedbávala!