Jdi na obsah Jdi na menu
 


Devět měsíců podruhé III

26. 8. 2011

Dneska mě teda panička pěkně zanedbávala. Nejdřív to tak teda nevypadalo. Ráno jsme šly zase na stopu a zase jsme nemohly s ostatními, pak jsme pro změnu strašně dlouho čekaly, až si ostatní odstopují a teprve pak za námi přišla Iveta a začala paničku dirigovat ve smyslu, jak správně našlápnout stopu, zatímco já stále čekala a čekala... až jsem málem zapustila kořeny! Ale musím zase říci, že chvíli se mi panička to čekání snažila vylepšit novou hrou. Po kapsách totiž měla plno takový divných věcí: kusy dřívek, pak takové černé pruhy (prý kůže), pak kousky koberce a takové té pěnové podložky, co máme v koupelně, ale úplně malinkaté. Asi aby vrchní panička nepoznala, že něco chybí či co.

Panička mě poučila, že souhrnně se prý tomu všemu říká předměty na stopu a že se je prý budu učit označovat. A taky mi vysvětlila, že to označení vypadá tak, že když takový předmět najdu, hezky si k němu lehnu. A tak v rámci čekání zahájila hned výuku: odhodila kousek od nás postupně vždycky tři předměty a vyslala mě, abych je jako hledala. No a tak jsem k nim vždycky přišla, ňufla k nim, ale páč z nich nic nekoukalo, chtěla jsem jít pryč, ale než jsem to stihla, už mi panička tlačila na hřbet a že prý lehni. A tak jsem si teda lehla a panička měla děsnou radost a dala mi piškotek a řekla, že jsem šikovná holka. A takhle furt dokola. Někdy teda lidem stačí fakticky málo ke štěstí, no uznejte sami - k předmětu mě panička dovede, sama si mě položí a ještě mě za to odmění!

No ale pak přišla Iveta a panička se vydala šlapat oblouk. Prý. Aspoň to tak teda obě trvdily. Já nevím, protože jsem svědomitě čmuchala, až jsem se dočmuchala na konec, kde krom tradičního piškotku ležel i kus koberce - PŘEDMĚT. Panička mě zase uzemnila a dělala, jak je děsně nadšená. Tak nevim.

Ovšem vědět, co mě čeká, budu raději zalehávat kde jakou haluzku a sama od sebe, prosím. K dalšímu cvičení jsme se totiž dostaly až večer, kdy nás Iveta učila - zalehávat předměty!!! To je asi nějaká nová  móda nebo co. Mezitím mě vždycky jen panička vytáhla z kotce, vzala vyvenčit, chvíli si se mnou pohrála a zase šup do boudičky. Odpoledne aspoň naprogramovala trochu delší procházku, ale stejně to nebylo nic proti tomu, co chodíme normálně u nás doma. Ale panička furt měla strach, aby na nás Iveta nemusela čekat - a zatím jsme čekaly celý den my na ni!

Možná i díky tomu jsme šly brzo spinkat a tentokrát jsme se už ve stanu jakž takž porovnaly. Však my se to naučíme!