Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. den

15. 12. 2010

Devátý den

Tak tomu říkám zrada - po veselé noci (i když jak pro koho), kdy jsme jako tradičně spali pejsci i kočičky svorně s oběma paničkama v ložnici a kdy strejda Sabar vyřešil dilema, kudy tudy kolem tety Orsi tím, že jednoduše přeběhl přes postel oběma paničkám, se ta mladší panička brzy ráno sebrala a odešla zase do práce! Hodinu po ní odešla i druhá panička a s námi tak zůstal doma jen páneček. A ten si nás teda užil! Nejen, že jsme ho nenechali vyspinkat (nám už se spinkat nechtělo, no - vlastně hlavně mně), ale ještě jsme ho za jeho snahu jít s námi do parku odměnili tím, že jsme ho parádně zamotali do vodítek. A čím víc z nás byl nervózní, tím víc jsme se snažili od něj vzdálit, bohužel každý na jinou stranu, čímž jsme docílili stavu, že se v jednu chvíli v podstatě nemohl ani pohnout. No, dost nadával, ale ustál to a v parku nás nechal pořádně vylítat, čímž se fakt šplhnul.

Hned po obědě se vrátila mladší panička z práce a já jí ze samé radosti hned předvedla, že už umím chodit po točitých schodech nejen nahoru, ale i dolů - no málem ji omývali, že prý takové malé štěňátko nemá na schodech co pohledávat. Ale já tam nic nehledala, jen jsem se tam honila s kočičkama. Ale o tom jsem raději pomlčela (i o tom, že na mě Micinka pořádně zasyčela, když jsem ji dohnala).

Panička nás tedy hned vzala tradičně ke cvičáku. No jo, máme dost omezený repertoár vycházek, prý kvůli mému nekompletnímu očkování, ale park i cvičák jsou fajn, dá se tam skvěle řádit a u cvičáku je navíc i na koho štěkat. Ale i tak se už dost těším, že taky zamíříme někam jinam. Třeba do těch Pelin nebo na rybníčky, kam občas bere páníček oba dospěláky a ti se tam opravdu moc těší. Anebo do lesa, co je kousek za cvičákem - Orsi říkala, že tam žijí bezvadná zvířátka, co se ráda nechávají honit. No jo, už abych holt byla proočkovaná, jak říká panička a mohla do velkého širého světa.