Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. den

15. 12. 2010

Osmý den

Tak dnešek teda stál úplně za prd (s prominutím). Začalo to už tím, že od rána pršelo a pršelo, sníh mizel pod nožičkama a my všichna zvířátka jsme vypadali jako úplně jiná zvířátka, a sice prasátka, jak to zhodnotila panička. Navíc hned po snídani se páníčci sebrali a odjeli tou pohyblivou věcí pryč, prý do obchodu a nechali nás na zahradě s tím, že máme hlídat domeček. Načež strejda Sabar uložil tetě Orsi, že má hlídat bránu, mě nainstaloval ke dveřím do domu a sám situaci kontroloval z Orsina domečku.

Tak nás také zastihli páníčci, když se vrátili domů. Panička byla na strejdu trochu rozzlobená, protože hlavně Orsinka byla pořádně promočená, ale i tak vzala vodítka a vyrazila s námi do parku, prý než všechen sníh roztaje. Jenže jsme tam nedošli. Už jsme byli u té díry pod nádražím, když se najednou strejda zjančil - prostě se otočil čelem vzad a plnou parou zpět. No panička měla co dělat, aby ho udržela. My s Orsinkou jsme koukaly, co se děje, ale strejda byl úplně mimo. Panička byla hodně naštvaná, ale skutečně to tedy otočila a vrátila se s námi domů, kde vyplašeného Sabara ponechala na zahradě a nás holky vzala ven ke cvičáku. A to bylo bezva. Orsinka totiž neloví ze zásady mě, ale jen sněhové koule, takže jsem nemusela jako u Sabara kontrolovat, jestli mi nešlape za krk a naopak jsem mohla honit tetu podle libosti. Občas jsem přitom sice brzdila i hlavou, a sice když mi Orsi utíkala do příkopu a já to už neubrzdila, ale na nadšení mi to teda určitě neubralo.

Tahle honička mě ale tak zmohla, že jsem velkou část odpoledne spinkala a tak panička vzala nejdřív ven oba dospěláky a až jsem se vzbudila, tak mě - sólo. Prošli jsme (konečně) park sem tam, ale pak mě panička vyvedla jiným východem, než kudy jsme přišli. Ukázala mi mj. i novou psí kamarádku, na kterou jsem si s chutí zaštěkala, protože považte - ona se mohla radostí zbláznit, že vidí moji paničku. MOJI paničku! No a pak jsme šli furt do kopce a po pravé straně byla stráň, ale ta najednou zmizela a nebylo tam nic! Panička mi vysvětlila, že jsme právě na mostě, pod kterým jezdí vláčky a protože jsem se nebála (čeho asi), tak jsme tam spolu počkali, až jeden skutečně jel. A představte si, mizel mi přímo pod mýma nožičkama! Však jsem ho taky chtěla ulovit a vyklonila jsem se skrz zábradlí, až jsem málem propadla, ale něco mi v tom bránilo... nebyl to pud sebezáchovy, co mě udržel na mostě, ale moje panička, která řekla, že vláčky se neloví, nýbrž se jimi cestuje, což prý taky brzy poznám. A tak to už se těším.

Mimochodem, to, co způsobilo amok strejdovi, prý byly petardy. Ale já nevím, co to je, tak nemůžu říct, co to znamená a proč to Sabarovi vadí. Já nic neviděla, tak nevím, no.