Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. den

12. 12. 2010

Šestý den

Dnes byl úplně mimořádný den! Panička se prohodila s páníčkem a nastěhovala na noc sebe i mě do ložnice ke starší paničce a oběma dospělákům (a taky kočičákům, jak jsem později zjistila). To pane bylo! Měla jsem nejdřív hroznou radost, že jsem s oběma dospěláky teď už pořád, ale Orsi moje nadšení nevím proč nesdílela a dokonce po mě nepěkně bafla, když jsem jí lezla po hlavě. Promptně se ale vložil do sporu strejda Sabar a slovy mladší paničky mě "pěkně zazdil" na velkou část noci - v praxi to vypadalo tak, že si lehl mezi mě a Orsi a já ho nemohla nikudy obejít a musela tak spinkat na místě, které mi vyhradil (neb ložnice nepatří zrovna k největším místnostem v domě). Obě paničky si to pochvalovaly, Orsi taky, no já zrovna ne, ale zase mě těšilo, že jsem se stejdou.

Ráno mimořádnosti pokračovaly - do práce odešla nejen starší panička, ale i páníček! Zůstali jsme tak doma s mladší paničkou, která po odchodu té starší zalezla zpátky do pelíšku a nekompromisně prohlásila, že dnes má poslední den dovolené a tak kdo ji vzbudí dřív jak v osm, dostane padáka. A poněvadž já už vím, že nic nedostane a ještě se bude muset vystěhovat, rychle jsem zalehla a dělala jsem, že v místnosti vůbec ani nejsem. A oba dospěláci jakbysmet.

O to horší bylo zjištění, že paničku v půl osmé vzbudila taková malinká krabička - a budík to tentokrát nebyl. Volali paničku z práce a muselo to být hodně urgentní, protože místo snídaně šla pracovat nahoru do svého pokoje a my museli čekat dole. O nic jsme ale nepřišli, protože venku byla v tu chvíli taková chumelenice, že by se ven jít stejně nedalo.

Se zlepšením počasí se ale zlepšila nálada i paničce - práci prý odeslala, nevím sice, jak, ale hlavní bylo, že nás vzala zase do parku. Tam bylo krásně! Čestvě nasněženo, sluníčko svítilo... paničce se to tak líbilo, že vytáhla takovou tu krabičku na výrobu obrázků a chtěla, abychom pózovali. No to mě teda vůbec nebralo a strejdu taky ne - ten sice seděl, jakožto poslušný pesan, ale koukal zásadně jinam a ne na paničku. Teta Orsi se zavrtala do sněhu a odmítala cokoli jiného než výrobu sněhových koulí, a tak jsem se rozhodla tuto činnost taky bojkotovat a běhala jsem pořád k paničce ji olizovat. Po chvíli to skutečně vzdala (huráááá) a my mohli jít dál. Paničce to ale pořád leželo v žaludku, protože po chvíli mi řekla, že mi předvede, co to je poslušnost a se strejdou Sabarem začala rázovat sem tam a strejda byl fakt úplně suprovej a panička to taky nakonec ocenila a dala mu pořádný piškot.

Odpoledne jsme zase vyrazili ke cvičáku, ale mnohem zajímavější bylo to, co přišlo poté. Panička mi řekla, že se půjdeme podívat na pana doktora - no a tak jsme šly. Došly jsme k takovému velikému domu, do kterého vedly dvoje dveře. Nejdřív jsme vešly těmi prvními a - pánii. Tam bylo věcí!!! A samé ňaminky! A taky tak byl takový divný tvor, tak podivně se pohyboval a pořád mi něco říkal, ale já mu nerozuměla, a panička mi řekla, že je to papoušek a že je pěkně ukecaný. Tak toho teda domů nechci a panička s tím naštěstí souhlasila.

No a pak jsme vešly do těch druhých dveří - a tam to bylo přesně naopak. Strohá místnost, v jednom rohu s takovou divnou deskou na zemi. Panička mě na ni odvedla a pak řekla, že mám 8,5 kila a že jsem pěkná holka. No to asi jo, vymlouvat jí to nebudu. A pak se otevřely další dveře, prý do ordinace a tam byl pan doktor. Koukl na mě a pak řekl, že jsem OK a že máme přijít po 20. prosinci na očkování. Hm, tak holt půjdeme, ale jen když se zastavíme i v těch druhých dveřích, v tom ráji smyslů s tím uřvaným papouchem.

Do té doby je ale času dost - zatím máme před sebou víkend!