Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. den

9. 12. 2010

Třetí den

Tak nejdřív se musím pochlubit, že už jsem konečně pochopila tzv. princip denní doby. Když panička zaleze do pelíšku, znamená to, že nastala doba spací a když z něj vyleze, je doba provozní. Taky to mohla říct rovnou, že jo, ale třeba čekala, jak dlouho mi to bude trvat. A já jsem holka šikovná, takže jsem to objevila už třetí den společného soužití a podle toho si taky vyrobila svůj itinerář. Takže v noci na dnešek jsem paničku vzbudila jen třikrát, a to když byla nouze nejvyšší; jinak jsem spořádaně spinkala vedle jejího pelíšku.

Za odměnu nás pesany vzala panička zase do parku a tentokrát jsme ho prošli úplně celý!!! Co, prošli - já jsem ho prolítala skrz na skrz! Však víte, co to dá práce honit Orsi a Sabara, když Orsi pořád běhá za klacky a sněhovými koulemi a strejda Sabar pro změnu musí očuchat všechny stromy, a že jich teda po cestě je! No přiznávám, že ke konci už se mi trochu pletly nožičky, ale to hlavně proto, že vytrvale pršelo a já se snažila poctivě vyhýbat kalužím (což už ke konci fakt nešlo). I tak jsem přišla domů nejšpinavější ze všech, ale zatímco o dospělácích panička prohlásila, že vypadají jak prasátka, mě omluvila s tím, že mám prý holt nízko podvozek. Což teda asi jo, i když moc nevím, co tím myslela.

Co ale určitě nemyslela, bylo, že ani po hodině běhání v parku nejsem unavená. Projevilo se to tak, že jsem na rozdíl od dospěláků nešla spinkat (je přece doba provozní), ale pořád se paničce motala pod nožičkami, tahala ji za nohavice a brala jí botičky. Výsledkem mého snažení bylo, že ve chvíli, kdy panička nesla takové divné spolubydlící jménem Micka její papání, jsem jí podrazila nohy. Panička je šikulka, ustála to, ale mistička i s granulkami jí vypadla z pacek - a dostala se tak do mého dosahu! Jůůů, to byla rychlost, s jakou jsem se vrhla k paničce a ta raději ani nenadávala, jen mě odstrkovala a povídala něco o rekvalifikaci na Popelku. Tomu jsem moc nerozuměla a tak mi panička vysvětlila, že Micka dostává dvoje granulky, jedny léčebné a jedny "obyčejné" a že je třeba tu spoušť na zemi přidělit do správné části mističky. No a ta Popelka prý řešila podobný problém. Upřímně nevím, proč se panička tvářila tak ztrápeně - mně to přijde jako bezva džob. Jenom bych se nezdržovala nandáváním zpátky do mističek a sbaštila všechno rovnou ze země. I když jsem holčička a nějaká kultura stolování by měla být - ale znáte to, kdo zaváhá...

Protože jsem evidentně překypovala energií, vzala nás pesany panička odpoledne zase ke cvičáku a zase to bylo úplně super. Ovečky jsme prohnali, Orsinku lovili, prostě idyla do chvíle, kdy jsme měli minout toho zlého pejska. Strejda Sabar ho sice šel dopředu varovat, ale v okamžiku, kdy jsem ho míjela já s paničkou, na nás najednou vyběhl a začal nadávat, až to hezké nebylo. Ale to už nahodila ramena i Orsi a společně se strejdou spustili u plotu takový rachot, že se mi málem zastavilo srdíčko - a nejen mně. Ten zlý pejsek úplně zkameněl a pak utekl tak rychle, že jsem ani nezjistila kam, prostě najednou jako by vůbec nikdy nebyl. Strejda pak honem přiběhl ke mně a ujistil se, že jsem v pořádku - teprve potom Orsi opustila svou hlídku u plotu a pokračovala s námi dále.

To je na světě krásně, když má štěně takové veliké ochránce jako mám já!

Jo a abych nezapomněla - dneska jsme zase pokračovali ve výcviku. Protože mi jde "ke mně" úplně suprově, přistoupili jsme k další lekci, a sice k povelu "k noze". To když po přivolání sedím před paničkou, najednou začne piškot obíhat okolo paničky a svou pouť ukončí až u její levé nohy. No, je to trochu zdlouhavé a určitě by to šlo dělat i nějak jednodušeji - na vymyšlení efektivnějšího provedení proto usilovně pracuji. Ale do té doby budu obíhat - vždyť piškotky jsou tak dobrý!

Výborný ale byl i proutek, který se mi (prý nedopatřením) dostal do zoubků. Kdysi to prý byl výchovný prostředek na strejdu Sabara, a protože Sabar je moc hodný pejsek, určitě to byl prostředek velmi účinný. Tak jsem se ho zmocnila a začala s ním pracovat, aby ze mě taky byl rychle takový chytrý a hodný pejsek. Rozebrala jsem ho poctivě na kupu třísek, ale že bych nějak zmoudřela, to jsem si nevšimla. Možná jsem to uchopila za špatný konec... možná se s tím výchovným prostředkem má jinak pracovat..., ale to už teď nezjistím, když je po něm veta. A tak počkám, jestli mi další den nepřinese možnost nového pokusu. Tak zatím pac a olíznutí, Cira.