Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. den

1. 1. 2011

Dvacátý den

Dnes tedy je ten mimořádný den, kdy prý přijde Ježíšek a donese hodným pejskům nějaké dárečky! No já bych si toho přála kupu - nějaký balónek, kupu plyšáků, taky nějaký ten uzel a pak taky, aby se panička nechala pořádně ožužlat a ne jen tak na oko. No a taky nějaká ta mňamka by nebyla k zahození.

Mladší panička to ale dneska vzala za nějaký špatný konec. Ráno prohlásila, že dnes se bude postit, aby prý večer viděla zlaté prasátko. No nevím, já bych se bašty nevzdala ani za dvacet prasátek, ale tohle prapodivné opatření naštěstí nepostihlo nás pejsky, takže nejen, že jsme dostali papání řádně a včas, ale ještě na nás měla panička víc času. Dneska totiž výjimečně nejela do práce.

Hned ráno jsme tedy zamířili ke cvičáku, ale už po pár krocích panička nespokojeně konstatovala, že je "nevlídno", což asi znamenalo, že lije jak z konve. Trasu jsme ale obešli, my pejsci docela nadšení - kupodivu panička tuto naši radost ze života vůbec nesdílela a starší panička poté, co nás zahlédla zpátky na zahradě, už vůbec ne. Na to ta mladší prohlásila, že chtěla večer vidět zlaté prasátko - teď je 10 hodin dopoledne a ona vidí prasátka hned tři a černá. Dospěláci tak dostali ultimátum a museli zůstat venku, zatímco nad mojí maličkostí proběhla rodinná rada, která vyvrcholila mým transportem do vany. A tam se mi stalo hrozné příkoří - představte si to, začala na mě stříkat vodička a stříkala mi i na bříško a na zadeček, no hrůza. Pak mě paničky zamotaly do deky,  nainstalovaly pod topení a nařídily, že se nesmím ani hnout. A tak jsem teda ležela, abych náhodou zase nemusela do té vany.

Odpoledne se už rozpršelo tak, že se nenašel jediný dobrovolník, který by s námi šel ven. Ale oba dospěláci, už dávno zase bílí a nastěhovaní v kuchyni, ani o žádné cestování zájem nejevili. Víc je zajímal stromeček, který se najednou objevil v obýváku a kam nás panička nevím proč nechtěla pustit.

Pak se setmělo, my i páníčci jsme se napapali a šli všichni do obýváku a - páni!!! Pod stromečkem byla najednou celá hromada různých krabiček a balíčků. Strejda Sabar se hned jal tu kupu prozkoumávat, ale opatrně, aby si nevzal něco, co mu nepatří. Ale stejně ho pak panička odsunula do pozadí a sama dárečky rozdělovala. No a co myslíte - můj sen se splnil! Dostala jsem plyšáky i balónky i uzlík a strejda Sabar taky, asi byl taky hodný, jen teta Orsi nejevila o hračky zájem a likvidovala jednu kostičku za druhou, až jí pak museli páníčci usměrňovat. A stejně tak i mě a Sabara - pořád jsme si totiž brali ty nové hračky, protože co kdyby ten druhý měl nějakou lepší?! Ale máme shodné skóre - oba jsme ten večer zlikvidovali každý po jedné hračce. Asi to byl nějaký aušus. Anebo jsme tak šikovní!!!

No co vám mám povídat - Štědrý den stál za to! Doufám, že se bude brzy opakovat!!!