Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. den

27. 12. 2010

Osmnáctý den

Dnešek jako tradičně začal tím, že obě paničky odjely do práce a my zůstali na pospas pánečkovi (a jeho nervové soustavě). Ale myslím, že jsme byli hodní.

Odpoledne se vrátila mladší panička a protože Orsi měla nějakou důležitou práci s pánečkem na rybníčkách, vzala jen mě a strejdu ke cvičáku. Fakt jsme si to užili, jen po návratu nás starší panička nechtěla pustit domů a ta mladší prohlásila, že jsme jak prasátka a o mně dokonce řekla, že jsem "použitá" a Sabarovi pořádně vyčinila, že takhle natupírovanou mě prý nemůže vzít k panu doktorovi. No nevím, jestli jsem byla zrovna použitá nebo natupírovaná, ale faktem je, že díky masírování mého krku strejdovými zoubkami se mi kolem hlavičky vytvořilo několik řad bodlinek, které nešly ani za nic rozčesat.

Nicméně panička je šikovná, takže nakonec zvítězila a poté, co mě "zcivilizovala", jsme společně vyrazily prý k panu doktorovi. Namítala jsem sice, že toho už jsem viděla, ale panička řekla, že prý dostanu čmeličku a tak jsem šupajdila, protože kde se rozdává, tam přece nesmím chybět. Ale nějaká zrada - nejen, že mi tam pan doktor nic nedal, ale ještě mě něčím píchl! Jejda, to jsem naříkala, ale jen se otočil, už jsem ho rafla, aby věděl, zač je toho loket! Pan doktor byl úplně paf a paní doktorka, kterou jsme tam potkali, taky. Představte si - měla s sebou taky štěňátko, no - prý štěňátko, no byl to pejsek dvakrát tak veliký jako já, ale já jsem na něj hned spustila, aby se neopovažoval přiblížit k mé paničce a on k úžasu všech (krom mě) začal couvat ven! A paní doktorka i pan doktor mě chválili, jak jsem šikovná holka a panička o mě dokonce prohlásila, že jsem "trhač", ale že prý jestli se takhle budu chovat dál, dostanu asi brzy na zadek.

Pak mě panička vzala do vedlejších dveří a musím říci, ty dveře vedou do psího ráje. Prý se mu říká zverimex, takový divný slovo, ale tam mají takových mňamek! A taky kupu hraček. Panička se jimi začala probírat a vždycky nějakou vzala a ptala se mě, co já na to, no a já ji omrkla a pak vždycky z té hromady vytáhla jinou. A asi jsem musela být moc hodná, protože mi panička hned dvě koupila.

Jo a taky tam v tom zverimexu mají takového velikého ukecaného ptáka, ale toho panička nechtěla koupit, i když jsem ji přemlouvala a papouch taky vypadal, že by s námi šel. Ale panička řekla nekompromisně, že už jí doma ten zvěřinec stačí a že tento konkrétní papoušek je prý doslova na odstřel (no, musím přiznat, fakt ten zobák nezavře a nezavře). A tak jsme se domů vrátily samy, za to bohatší o zážitky. Aspoň teda já.