Jdi na obsah Jdi na menu
 


2 Chovatelská stanice

Moje chovatelská stanice se původně měla jmenovat jako tyto stránky - SARRADA, ale protože někdo ve světě nejen, že svými myšlenkovými pochody dospěl k podobnému názvu, ale ještě mě předběhl u FCI, byla nakonec zaregistrována pod názvem "Z KRÁLOVSTVÍ SRDCÍ". I z toho pojmenování musí být každému zřejmé, že peníze, prestiž ani sláva nejsou tím hnacím motorem, pro který s pesany sdílím svůj svět.

K myšlence založit chovatelskou stanici mne dovedl příchod Orsi. Tehdy 5letá chovná fena, krom světlých drápků do puntíku splňující všechna kritéria ideálního jedince, by byla bývala jistě své vysoce kvalitní geny předávala dále. Jenže pro mě nebyla Orsi jen chovná fena - pro mne byla především ztělesněním všech mých ideálů o bílém ovčákovi. A protože už toho za těch 5 let dost prožila, a rozhodně ne jen toho hezkého, rozhodla jsem se na ní nechovat - což ovšem nyní, o 8 let později, vidím jako obrovskou ztrátu pro český chov BŠO. Nicméně, bylo to moje právo a já svého rozhodnutí nikterak nelituji, neb kvalitní (ne možná tolik, ale přesto kvalitní) bělouše lze sehnat i za hranicemi. A právě odtamtud, konkrétně tedy z Rakouska, k nám dorazila Cira. Nejen její vizáž, ale i rodokmen dával tušit, jak mimořádný jedinec se mi díky vstřícnosti chovatelky dostal do rukou. Původní myšlenky na kariéru chovné feny velmi záhy vytlačila Ciry neskutečná hyperaktivita, která mne doslova donutila začít s výcvikem - a čím více jsme s Cirou cvičily, tím dále a hlouběji se odsouvaly úvahy o případných štěňatech. Nicméně, i tak byla Cira v září 2013 uchovněna s tím, že její první štěňátka jsem plánovala na jaro/léto 2014.

S příchodem tolik očekávaného březnového hárání však pro nás začalo doslova peklo na zemi. Do té doby permanentně akční fenka najednou jen apaticky polehávala a bez nejmenšího zájmu pozorovala mé snahy o jakoukoli aktivitu z její strany. Dokonce ani balónky nezabraly!!! Když už se mi ji podařilo doslova vytáhnout ven, byla hned unavená a poté doma dlouze vyspávala. Samozřejmě jsme tento stav neponechávali bez povšimnutí, leč veškeré zdravotní testy přinášely jen ty nejlepší výsledky. Podle medicíny tak Cira byla naprosto zdravá, přestože se mi doslova ztrácela před očima. A pak už začala odmítat i potravu... Počkali jsme ještě jedno hárání, ale situace se jen stále více zhoršovala a pak už s náběhem na zánět dělohy nebylo dále co řešit. Kastrace, v našem případě - jak jinak - velmi komplikovaný a rozsáhlý zákrok, byl jediným možným řešením. Ale díky bohu zabral!!!

Po zkušenostech s Cirou a tím, co dovedou "pouhé" hormony, jsem se rozhodla si již žádnou další fenu nepořizovat. Samozřejmě, cesty osudu jsou nevyzpytatelné (jako třeba v případě Orsi), avšak plánovitě ke mně domů již žádná další a potenciálně chovná fenka nepřijde. Což ve svém důsledku znamená, že navzdory vlastnictví chovatelské stanice nepočítám s žádným odchovem štěňat.