Jdi na obsah Jdi na menu
 


Matýsek

MATÝSEK

(5. 5. 2009 - 3. 10. 2011)

O tom, co znamená být ve špatnou chvíli na špatném místě, by mohl vyprávět náš Matýsek. Bohužel ale nemůže, protože jeho tato konstelace stála život.

Náš milovaný kocourek se narodil ve smečce chovatelky NO Ivety Skalické a dlouho to vypadalo, že v ní i zůstane. Jako jediný totiž podědil po své mamince rys typický pro britské kočky, a to dvoubarevnou srst. Zatímco podsada byla zářivě, sněhově bílá, vrchní chloupky byly tmavě šedé s černou kresbou. Konec konců, není se čemu divit, když jeho babička byla "papírová" britka.

Nakonec, po těžkém vnitřním boji Ivety, však Maty doputoval k nám. Okamžitě byl "zkolaudován" Sabarem s Orsi, kteří jej ihned začali přetvářet k obrazu svému. Samozřejmě byla tu i mazlící škola všech páníčků a pár facek na uvítanou ze strany Micky. Prostě vše vedeno tak, aby se Matýsek rychle přizpůsobil chodu naší domácnosti.

Po dvou letech jsme však byli nuceni konstatovat, že jsme se spíše my přizpůsobili Matymu. Náš malý terorista s výrazem andílka si nás dokonale omotal kolem packy a nutil nás skákat, jak on vrkal. (Matýsek totiž nemňoukal, ale cvrlikal jako pták)

A pak přišel onen osudný den a my Matýska navždycky ztratili. Bezohlednost a nejspíš i nenávist neznámého "spoluobčana" ukončila mladý, sotva dospělý kocouří život. Už nikdy nás Matýsek nebude doprovázet při večerním venčení. Už nikdy nebude Maty učit Ciru, co to je bezproblémové soužití psa s kočkou. Už nikdy nám nebude "Vrkáček" rozhrabovat růžičky, aby si v nich posléze na půl dne ustlal. Už nikdy nás nebude "Teror" přepadat u televize a bezostyšně se dožadovat mazlení. A já už nikdy nebudu muset na chirurgii řešit památku na jeho ostré zoubky, které rádoby zákeřně použil při hře. Už nikdy žádné společné zážitky víc. Už nikdy...

Bolest z jeho odchodu je nepopsatelná. Čin onoho neznámého nejde nijak pochopit ani omluvit; s Matýskovou ztrátou se jen velmi obtížně smiřujeme. I proto věříme, že opravdu existuje ona kouzelná země za duhovým mostem, kde se jednou zase setkáme. Zatím tady u nás každý večer zapalujeme svíčku na Matyho hrobečku na znamení, že MY NIKDY NEZAPOMENEME.

m_1.jpg m_2.jpg
m_5.jpg m_3.jpg

m_4.jpg